Co myslíte, když vezmete peníze ze své pravé kapsy a přendáte je do levé kapsy – budete mít tímto přesunem více peněz, méně peněz, nebo stejně? Hloupá otázka, řeknete si možná, ale přesně takhle funguje dividenda, kterou nereinvestujete. Jaký je rozdíl mezi penězi, které vyberete třeba ze spořicího účtu a těmi, které získáte z vyplacené dividendy? Vůbec žádný, v obou případech jsou to vaše peníze. Vlastně, není to pravda. Když si vyberete dividendu, musíte ji jako příjem uvést do daňového přiznání a také patřičně zdanit. Ať je jakkoli vysoká, a i když třeba fond, který vám ji vyplatil, je jinak ve ztrátě. 

Dividenda může být, jako ledaco na finančních trzích, dobrý služebník, ale zlý pán. Pokud jsme při výběru investice ovlivněni tím, zda fond vyplácí nebo nevyplácí dividendu, nemusí být naše rozhodování vždy racionální. Fond (akcie) lákající na dividendu nemusí být vždy tím nejlepším, a když si potom vyhodnotíme fond vyplácející dividendu s fondem, který ji nevyplácí, můžeme zjistit, že při volbě toho druhého bychom vydělali více, protože – protože je prostě lepší. A to odhlížíme od skutečnosti, že výnosy z investic podléhají tříletému časovému testu, tedy po třech letech od nákupu už se výnosy z nich nedaní. 

Jak rozumně naložit s dividendou, aby pro nás nebyla právě tím zlým pánem? Můžeme se inspirovat u nadací a neziskových organizací, které drží dividendové fondy a dříve si pro financování svého fungování nechaly vyplácet právě dividendy. Časem se ale ukázalo, že je to velmi neefektivní, a tak se rozhodly řídit jinými, rozumnějšími, pravidly – a to nechat si vyplácet určitý podíl např. z tříletého klouzavého průměru hodnoty firmy. To jim dále umožnilo nevybírat fondy jen podle možné výplaty, kterou jim přinesou, ale podle jejich dlouhodobého potenciálu, čímž se jim otevřela i možnost investovat do nových tříd aktiv, které nemusí po mnoho let žádné výnosy vyplácet. 

Čím je dále motivovaný člověk, který si dividendu nechá vyplatit? Neracionálním postojem, který ho vede k domněnce, že „na jistinu se nesahá“. Takže nemá tak špatný pocit, pokud si nechá vyplatit dividendu, protože to je přece něco, co má navíc. A jeho majetek, to, co si ušetřil a do investice vložil, si svým výběrem nezmenšuje. Ano, pokud by dividendu nedanil a jeho investice by i přesto, že ji vyplácí, měla výnos srovnatelný s investicemi stejné třídy, byla by to správná úvaha. Jenomže, pokud víme, takto tomu v žádné ekonomice není. Můžeme tedy říci, že investice vyplácející dividendu svoje investory jejím vyplácením trestají. Trestají zdaněním a faktickým zmenšením hodnoty investice.

V moderním pojetí je tak dividenda spíše jakýmsi fetišem, který si emocionálně jednající investor střeží jako oko v hlavě a drží se ho vší silou, ačkoli by mu mohla při reinvestování udělat mnohem větší službu, než kterou mu přinese ve formě jednorázového požitku při její výplatě.

Reinvestovaná dividenda je ale naopak velmi dobrý sluha, jak jsme už podotkli. Může nám zajistit, že naše investice bude růstová i v případě, že celý trh zaznamenává propad – zajistí nám tedy vždy růst dlouhodobého portfolia. Jejím vyplácením či nevyplácením bychom však neměli být nikdy motivováni při výběru investice, protože, jak jsme už řekli, může zkreslit naše vnímání a vyhodnocení jejího dlouhodobého potenciálu, a tedy i celkového výnosu našeho portfolia.

Z výše uvedeného nám poměrně jasně vyplývá, že investování do akcií s reinvestovanou dividendou je velmi bezpečným rozhodnutím, neboť i v době dlouhodobé stagnace či dokonce propadu trhu může být naše investice výrazně plusová – jak dokládá i přiložený graf.  
 

Pokud však budeme dividendu vybírat, tohoto efektu nedosáhneme. Investor cílící na dlouhodobý výnos by měl tedy ideálně hned po pořízení dividendové investice zapomenout, že dividendovou je. A na reinvestovanou dividendu pohlížet jako na jakýkoli jiný výnos investice, kterého chce v dlouhodobém horizontu dosáhnout. 

Stejně tak by měly uvažovat i firmy, jejichž akcionáři volají po kapitálovém zisku, ale zároveň si nechávají vyplácet dividendu. Firmy by přitom mohly velmi snadno peníze, které používají k vyplacení dividend, použít například ke zpětnému odkupu akcií firmy, a tím by stoupla jejich kapitálová hodnota. Což je to, co rozumného investora v konečném pohledu zajímá stejně nejvíce, navíc tím i minimalizuje ztráty způsobené nutným daněním, jak jsme již uvedli.

Důležité je upozornit, že mluvíme opravdu o dlouhodobé investici, protože, jak dokládá další graf, čím dlouhodobější investice je, tím větší roli v ní hraje samotná ziskovost (tedy kvalita) firem oproti neočekávatelným a nepředvídatelným faktorům, které se nám naopak promítnou hlavně do investic krátkodobých, kde také větší roli hraje kolísání úrokových sazeb bank. Tedy z dlouhodobého hlediska žádné krize výnosnost naší investice neovlivní, neboť jsou běžnou součástí finančního trhu, zvláště pokud v nich pracujeme s reinvestovanou dividendou. Krásným příkladem takového neočekávatelného a nepředvídatelného faktoru je současná situace okolo koronaviru, která teď může zaměstnat nervy mnoha investorů, ale z dlouhodobého hlediska bude jen jedním takovým „zoubkem“ v grafu, který v celkovém pohledu na dlouhodobou investici bude tím nepatrnější, čím delší je horizont investice.

Za inspiraci, vytvoření grafů a podnětné poznámky děkuji Ing. Aleši Hradilovi, EFA

Pro pochopení prvního grafu doporučujeme přečíst si článek „UMĚNÍ ČÍST V INVESTIČNÍCH MAPÁCH“ dostupný https://www.logical.finance/umeni-cist-v-investicnich-mapach